láska

22. ledna 2014 v 7:45 | plumpox
jemně se chvěju
když mě rozespalou pouštíš
ze svých dlaní

- na římsu přiletěli
první ranní ptáci -

jdeš uvařit kávu
a já si oblékám košili a teplé ponožky

přes noc nasněžilo -
všude je tak ticho
jako by se snad zastavil čas

- pod okny projede žluté auto -

zakousnu se do chlebu s máslem
a ty se na mě usměješ

- teprve teď přestává existovat čas -
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andyna Andyna | Web | 22. ledna 2014 v 8:32 | Reagovat

Ahoj,
máš zvláštní styl psaní veršů, takový... Neobvyklý, jedinečný. :) Moc hezky napsaníé, probudilo to ve mnně jistou nostalgii :)

2 Terka Terka | E-mail | Web | 22. ledna 2014 v 8:58 | Reagovat

Moc pěkná báseň, líbila se mi, dobře se četla :)

3 Terrie Terrie | Web | 22. ledna 2014 v 9:32 | Reagovat

... přesně ty maličké, všední věci, vypadají jako banality, jako nic velkého, ale když je přítomen ten správný člověk za nic na světě bys ho nevyměnil! :) Přesně dnešní ráno, kdyby tu teď se mnou byl
úžasné.

4 Helena Helena | E-mail | Web | 22. ledna 2014 v 10:26 | Reagovat

Opravdu pěkné,i když slovo láska zde chybí,je všude přítomné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
© 2011 - 2015, plumpox