hermés

11. října 2013 v 9:52 | plumpox |  úhozy
Dočítám poslední stránky románu, paprsky mi nesměle olizují nohy, šumění ranního moře se mě snaží opět uspat a sůl na vlhkých rtech příjemně prlí.
Už týden tu žiju katalogovým rájem. Usmívám se na všechny strany, pozoruju zaprděné Němce a nechávám se po večerech opíjet od pochybných Řeků. Ze všech sil se snažím být šťastná. (A vypadat tak se mi bezpochyby daří.) Ale víš co? Nejsem šťastná.

Moc jsem chtěla věřit řečem o tom, že starosti se rozplynou jakmile člověk přejede hranice. Že přímořské slunce a slaná voda zázračně uzdraví tělo i duši, že jiné prostředí dokáže člověka změnit. Zatím mě celní přechod stál několik hodin času a desítky nesmyslných poplatků. Od tropického slunce mám tělo jako v ohni a sůl nemůžu dostat z uší.

A stále dělám tytéž hlouposti. (Kašlu na večerní čištění zubů, snídám jen přeslazené kafe, nedávám spropitné, beru za vděk vším a všemi, hlavně když je to hned.)
Přitom to, co by mě teď postavilo na nohy je sklenka pořádného šardoné, tepláky, Dylanův stendap a tvoje paže.

Od problémů utíkám celý život, zametám je pod koberec, přepíjím je v hospodách, předstírám, že je všechno v pořádku. Ale tenhle pohár už tak dlouho přetéká, že se v té louži pod ním pomalu topím.
A když teď zvedneš oči a neutečeš, podal bys mi ruku, prosím?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
© 2011 - 2015, plumpox