Říjen 2013

vina

29. října 2013 v 11:17 | plumpox
je až moc snadné
ti lhát
a čekat, že na kostkách padne
kolikrát
jsem spala pod jinou paží -

vina
ani nevyřčená slova
už nic neváží
a pohár čistého vína
zůstal stát na nádraží

anděl

28. října 2013 v 16:08 | plumpox
ležela
a lehce rumělá
mi počítala vlasy -

možná, že se styděla -
možná hrála netykavku -
možná čekala anděla

noční oktáva

20. října 2013 v 12:11 | plumpox
oba víme,
kdo si nedal říct
a chtěl si číst
moje podnapilé řádky -

můžeš vzít zpátky
to, cos mi chtěl šeptat
a po zastávkách psát -

a pokud chceš
snadno smažeš
i to, co mi z tebe zbylo -

ale to, co se skrylo
pod poslední noční oktávou
zůstane mezi mnou a Opavou

sama

15. října 2013 v 20:30 | plumpox
možná
bys měl prostě zmlknout
a spolknout,
že mi brada
padá
z tvýho kamaráda -

ale noc je mladá,
v parku je už zima
a bylo by prima
nebýt sama -
tak pomoz mi od pyžama

hermés

11. října 2013 v 9:52 | plumpox |  úhozy
Dočítám poslední stránky románu, paprsky mi nesměle olizují nohy, šumění ranního moře se mě snaží opět uspat a sůl na vlhkých rtech příjemně prlí.
Už týden tu žiju katalogovým rájem. Usmívám se na všechny strany, pozoruju zaprděné Němce a nechávám se po večerech opíjet od pochybných Řeků. Ze všech sil se snažím být šťastná. (A vypadat tak se mi bezpochyby daří.) Ale víš co? Nejsem šťastná.

Moc jsem chtěla věřit řečem o tom, že starosti se rozplynou jakmile člověk přejede hranice. Že přímořské slunce a slaná voda zázračně uzdraví tělo i duši, že jiné prostředí dokáže člověka změnit. Zatím mě celní přechod stál několik hodin času a desítky nesmyslných poplatků. Od tropického slunce mám tělo jako v ohni a sůl nemůžu dostat z uší.

A stále dělám tytéž hlouposti. (Kašlu na večerní čištění zubů, snídám jen přeslazené kafe, nedávám spropitné, beru za vděk vším a všemi, hlavně když je to hned.)
Přitom to, co by mě teď postavilo na nohy je sklenka pořádného šardoné, tepláky, Dylanův stendap a tvoje paže.

Od problémů utíkám celý život, zametám je pod koberec, přepíjím je v hospodách, předstírám, že je všechno v pořádku. Ale tenhle pohár už tak dlouho přetéká, že se v té louži pod ním pomalu topím.
A když teď zvedneš oči a neutečeš, podal bys mi ruku, prosím?

srdce

6. října 2013 v 18:48 | plumpox |  konšesnes
nevím, co víc
ti říct,
než to,
že srdce žirafy váží deset kilo
a jednou mi někdo řekl,
že když se zamilují,
všechny jejich myšlenky
patří jen tomu druhému -
když jeden z nich zemře,
ztratí paměť

jen doufám,
žes nikdy nemyslel na nic,
tak jako já myslím
na probuzení vedle tebe
při bouřce v pět ráno

půlrok

5. října 2013 v 7:45 | plumpox
pět padesát -
a mně stále chybí adresát
nočních vzdechů -
při každém výdechu
chci obejmout tvé dlaně
a zklamaně
ti usnout v pažích -

dokud lásku nezdraží
budu na tvůj účet
před vlastním prahem klečet
a předčítat tvé sloky -
rozkrájená na půlroky
© 2011 - 2015, plumpox