Září 2013

milenky

22. září 2013 v 10:13 | plumpox |  úhozy
Začalo to nehybným dusnem. Mrtvé ticho s umocněným bzukotem much. Ty útočily jako šílené na okenní tabulky. Jakési nesnesitelné napětí ve vzduchu i ve mně.

Naráz jako když otočíš vypínačem, se zešeřilo a vzápětí zadunělo, nejdřív z dálky, pak blíž, ještě blíž. Blesk proťal tmavou oblohu svou září - jako ostrý skalpel patologa protíná nehybné tělo nebožtíka. Tělem mi od hlavy k patě projelo mírné vzrušení a slastný strach. V krajině kolem jako by se zastavil čas - mouchy, co před chvílí nervózně bzučely, usedly na listy bříz; ptáci, kteří seděli na větvích, složili svá křídla k tělům a jako oněmělé zpěváci sklopili své zklamané zraky směrem k zemi. Všichni věděli, co je čeká; věděli, že nemá smysl se o nic snažit.

Po pár vteřinách mrtvého ticha mi na bosou nohu spadla první kapka té srpnové bouřky. Vždy, když se blíží, usedám na práh dveří od chalupy - čekám na ně, jako čekávám na milenky. Bude tahle nezkrotná a vášnivá? Bude její láska trvat jen pár chvil? Nebo bude neodolatelná svou přirozeností a předvídatelností? A nebo si ode mne vezme vše a nenechá po sobě tělo na těle?

Tahle je ještě nevinná, zranitelná, vzpurná. Od prvního vzdorovitého zablesknutí se ještě neozvala. Déšť je ale každou minutou urputnější. Z nedalekého lesa je slyšet nářek starých dubů pod tíhou padající vody; z rybníka pod stavením se ozývá aplaus dopadajících pramenů deště na zakalenou hladinu - jako by tleskaly Beethovenově "Osudové". Pole, které ještě před hodinou podléhalo motyce a hrubým slovům místního sedláka, je nyní mučeno silou tekoucí vody.

Snažím se vdechnout vše, co se mi snaží říct - snažím se vnímat každý dotek, který mi omylem přenechává - snažím se uhodnout, na co myslí a kdo ji přede mnou zlomil srdce.
Les přestává volat o pomoc, Beethoven odchází z pódia, voda ničící šedou hlínu se vzdává. Z břízy nade mnou je opět slyšet kosa. Poslední kapky smývají beznaděj z mého těla.


Život pokračuje dál. Vše je tak, jako před ní - jen já jsem se změnil.

kunda

2. září 2013 v 20:04 | plumpox
děvenko rozmilá
roztáhni kolena -

posuň i sukénku
o něco výš -
ukaž mi na chvíli
svou mokrou skrýš -

a kdybys sundala
všechno - i bundu -
rád bych snad naposled
viděl tvou kundu
© 2011 - 2015, plumpox