už není místo pro další pokus

28. srpna 2013 v 20:22 | plumpox |  úhozy
Poodstoupila o krok dál od zrcadla a zadívala se na svůj odraz v něm. Při tom si levou rukou zakryla ošklivou ránu pod žebry. Děsil ji pohled na své slabé, bledé, nahé tělo. Chtěla ho ještě více pokárat a týrat za všechno, čím se celé ty roky stále dokola obhajovala. Ruka dotýkající se jejího těla se jí začínala opět chvět. Cítila pod ní, jak se její duše snaží gradujícími nárazy dostat skrze tenkou pokožku ven z jejího těla. Měla pocit, že její plíce už nedokáží strávit víc toho těžkého vlhkého vzduchu, který se už týdny snášel do tmavých koutů zkaženého města. Chtěla se schovat sama v sobě, někde ve staré vzpomínce na matčino objetí, v slze, kterou uroní než půjde dnes spát.

Skřípli dveře. Tep se jí na okamžik zastavil a paže na chvíli strnuly ve zvláštní grimase. Bylo v tom cosi tragického. V její tváři, v křivce jejích úst, ve tvaru jejích nedokončených pohybů. Oblékla si svetr, co ležel vedle ní na zemi, spolkla veškerý svůj strach, sáhla na kliku a otevřela dveře. Hlavní dveře byly lehce otevřené. Z chodby dovnitř pronikalo jen pár slabých náznaků světla. Se vší obezřetností a tichostí, které je schopna jen žena, přišla ke vchodu do bytu a rozhlédla se po úzké noční chodbě. Nikdo tam nebyl. Jen v protějším rohu se na starém pánském kabátě choulil nějaký pes. Chtěla opět zavřít, ale všimla si, že jedno ze světel u jejích dveří nesvítí. Nikdy neměli správce. Natáhla se k žárovce. Když se jí dotkla, okamžitě ucukla rukou zpátky. Byla ještě horká. Musela vypnout před malou chvílí. Vytáhla si rukáv svetru, dokud jí nesahal až ke konečkům prstů a uchopila opatrně žárovku, aby ji odšroubovala. Otočila s ní však na špatnou stranu a žárovka se opět rozzářila. Zarazila se. Měla ji za rozbitou. Byla by nad tím přemýšlela déle, ale ucítila mráz, který jí zavanul kolem kotníků. Zatřásla se. Vešla zpět do pokoje a zamknula za sebou. Na dva západy.

Neměla už sílu na to pokračovat. Její mysl se zoufale doprošovala o spánek, a tak zamířila k posteli. Ulehla, přikrývkou se zakryla až k bradě a tikot hodin z ji jako každou noc ve vteřině uspal.
Ano, byl to ten známý zvuk zapomnění a rovnováhy. Ručička se s přesnou pravidelností pohybovala dál svou cestou. Jenomže dnes večer opačným směrem.


Ve vzduchu bylo cítit teplo. Dylan si rád po dlouhé zimě vzal místo vlněné šály svůj černý klobouk. Na své obvyklé ranní cestě do kavárny se zastavil v trafice, aby si obstaral nějaký bulvár pro zkrácení dlouhé chvíle při své dnes už čtvrté cigaretě. Letmo prolistoval hustě popsané stránky novin. Na okraji poslední strany se očima zastavil u článku napsaného těmi malými, bezvýznamně se tvářícími písmeny.

"Včera byl v Dublinu, poblíž nábřeží Liffey nalezen prázdný byt. Dům, v němž se byt nacházel, byl určen k demolici. Komise určená k oznámení zbytku nájemníků tuto zprávu, se nemohla dozvonit na údajnou majitelku, a jelikož dům neměl žádného správce, byla komise nucena přivolat na pomoc policii. Když se zástupcům zákona podařilo vypáčit dveře, nenašly uvnitř ani nábytek či známky toho, že by zde v posledních letech někdo žil. Jediné, co v celém bytě našly bylo staré zrcadlo visící na stěně a hodiny, které ležely na zemi pod ním. Jeden z policistů do závěrečné zprávy uvedl, že hodiny, které byly nalezeny v bytě prý šli pozpátku. Údajně šlo o nějaký nejapný žert. A jelikož dívku nikdo celá léta nepohřešoval, byl spis založen do složky odložené."

Dylan zakroutil hlavou nad podivností dnešního světa, zahodil noviny do koše, který zrovna míjel a zašlápl cigaretu. Přesto, že bylo ten den tepleji než bývá tuto dobu zvykem, byl rád, že si za malou chvíli vychutná horkou kávu.

Byla neděle začátkem března. Lidé se líně začínali trousit ulicemi Dublinu. Na okenních tabulkách, které byly otočeny směrem na východ, se vyhřívaly mouchy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 21:05 | Reagovat

ooo, panebože, zamilovala jsem si tě! :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
© 2011 - 2015, plumpox