zmrtvýchvstání

8. dubna 2018 v 8:17 | plumpox
den co den
se k ránu budim ze sna -
že prospala jsem letos
konec března -

to zase ty -
přihlásil ses o slovo
na tiskovce mýho srdce -
stojíš tam
a na rtech
visí ti jen ticho -

tvůj hloupej obličej
mi visí nad postelí
jak přibitej Kristus -
dlaně plný pokání
a oči spasitele -
co včera propil
korunu -

den co den
se k ránu budim zpocená -
že ztratila jsem v tobě
svýho anděla
 

léto

26. října 2017 v 6:47 | plumpox
škrábu si zbytky spálených zad
- je noc a je mi úzko

do oken září celý město
- už dva roky nejde spát

a co my tady? spíme -
každej sám a každej s někým
kdo nás vlídně uspí, zase
digitálním podobojím

kompromisy

2. července 2017 v 20:47 | plumpox
tak ještě jednou -
prosím
tedy
vyměníme drobnohledy
za mílové boty
a růžové brýle -

rozbalíme shnilé
vzpomínky na
sebe -
na jaro
a na vlažné ruce,
na polibky po záruce

ještě jednou
zalžeme si -
spolykáme kompromisy,
bílá
přimkneme těla
ke křídlům anděla
smrti -

ještě jednou
znuděni láskou
vyděšených dětí
 


poslední báseň

15. dubna 2016 v 14:38 | plumpox
vysílání přerušeno -
všechny knížky už potáh' čas -

za okny chladná tma
a vadnoucí růže -

před sebou mám
jen dvacet nahých prstů
a ty dýcháš
do rytmů Bacha -

život se zmenšil
do čtyř dlaní
a společných obědů -
tu a tam -

ale vidím tě tiše spát
a to je všechen můj klid -

a přesto občas neumím usnout -
co když tě zítra převelí -
co když mi vypoví příčetnost -
co když tohle nebude poezie

novej život

8. dubna 2016 v 18:00 | plumpox
život moc rychle
zajel do divnejch kolejí -

večer jdeš přejetej z práce
a ráno sjetej do práce -

stárneme tříkrát denně
v řadě u píchačky -

kytky najednou nevoní
a jídlo chutná po teflonu -

fungujeme jako nový automaty
na štěstí a čokoládu -

a středobodem vesmíru
je chladný ranní kafe

už ani pes neštěkne

5. února 2016 v 19:17 | plumpox
už ani pes neštěkne
po mojí náruči -

odraz v zrcadle
zestárnul
a už ti nestačil -

po nocích
živím se tichem
z tvýho zápraží -

zůstals jen vpichem
v levým podpaží -

zbyly tu jen tvoje nehty
zabodaný v koberci -

stejně jako všechny
moje vzpomínky
neschopný k dezerci

dva roky

25. prosince 2015 v 17:05 | plumpox
vlaštovkám
se už točí hlava
z toho
jak moc bys chtěl
aby pršelo

svlékáš si zase další
tvář -
a mě pálí víno na jazyku -
možná už ho pijeme
příliš dlouho -
a příliš dlouho se
navzájem trávíme

zítra ráno
se probudíme každý sám -
dáme si sladký kafe
a na dva roky
půjdem malovat minulost
na jiná těla

pod kůží

21. prosince 2015 v 17:01 | plumpox
tuším
že pokud si neublížím
ublíží mi muži -

a možná si to zasloužím -

na každým rohu dlužím
a svoji duši
vystavuju jako děvky kůži
© 2011 - 2015, plumpox