poslední báseň

15. dubna 2016 v 14:38 | plumpox
vysílání přerušeno -
všechny knížky už potáh' čas -

za okny chladná tma
a vadnoucí růže -

před sebou mám
jen dvacet nahých prstů
a ty dýcháš
do rytmů Bacha -

život se zmenšil
do čtyř dlaní
a společných obědů -
tu a tam -

ale vidím tě tiše spát
a to je všechen můj klid -

a přesto občas neumím usnout -
co když tě zítra převelí -
co když mi vypoví příčetnost -
co když tohle nebude poezie
 

novej život

8. dubna 2016 v 18:00 | plumpox
život moc rychle
zajel do divnejch kolejí -

večer jdeš přejetej z práce
a ráno sjetej do práce -

stárneme tříkrát denně
v řadě u píchačky -

kytky najednou nevoní
a jídlo chutná po teflonu -

fungujeme jako nový automaty
na štěstí a čokoládu -

a středobodem vesmíru
je chladný ranní kafe

už ani pes neštěkne

5. února 2016 v 19:17 | plumpox
už ani pes neštěkne
po mojí náruči -

odraz v zrcadle
zestárnul
a už ti nestačil -

po nocích
živím se tichem
z tvýho zápraží -

zůstals jen vpichem
v levým podpaží -

zbyly tu jen tvoje nehty
zabodaný v koberci -

stejně jako všechny
moje vzpomínky
neschopný k dezerci
 


dva roky

25. prosince 2015 v 17:05 | plumpox
vlaštovkám
se už točí hlava
z toho
jak moc bys chtěl
aby pršelo

svlékáš si zase další
tvář -
a mě pálí víno na jazyku -
možná už ho pijeme
příliš dlouho -
a příliš dlouho se
navzájem trávíme

zítra ráno
se probudíme každý sám -
dáme si sladký kafe
a na dva roky
půjdem malovat minulost
na jiná těla

pod kůží

21. prosince 2015 v 17:01 | plumpox
tuším
že pokud si neublížím
ublíží mi muži -

a možná si to zasloužím -

na každým rohu dlužím
a svoji duši
vystavuju jako děvky kůži

anatomie lži

11. prosince 2015 v 23:21 | plumpox
ani přes svou odvahu
mi nepřerosteš přes hlavu -
už na dveře mi nezazvoníš
a kolena mi nepodlomíš -
nesaháš mi po kotníky -
nemám chuť na podvodníky -

zašlápnout tě jako červa
já měla už na konci června

konce

7. prosince 2015 v 12:05 | plumpox
na sklonku dne
- když kolem hoří tráva
a šneci vylézají z ulit -
mi najednou stačí
že mám v kapse drobný
a zítra mám kam jít

dráty nad náma
nás vedou kdoví kam
- když z vína taktak jdem -
a pálíme za sebou minulost

točí se mi hlava
- když začíná padat rosa a den -
protože vím
že všechno je tak jak má
- přítomný a naše -


prší

8. listopadu 2015 v 18:27 | plumpox
už dva dny v kuse
prší -
do oken
do snů a do bot

čas se převaluje
jako líná kočka na zápraží -
pak mizí
jako podzimní ranní mlhy

je ticho -
krom kapek na parapetu
jsou slyšet jenom dlouhé
výdechy

uvězněni na pár metrech -
bez peněz
bez soukromí -
jeden bez druhého
© 2011 - 2015, plumpox